Success story - Julie "od Anglické družiny k The University of British Columbia"

• Co vedlo tebe nebo rodiče ke zvolení skupinových lekcí pro děti formou anglické družiny, kterou The Villa ve škole pořádala?
  K angličtině jsem se svými sourozenci byla vedena už od útlého věku, ať už to bylo cestováním do zahraničí, kde jsme se jinak než anglicky nedorozuměli, a nebo chozením do anglických skupin/druž Jako malé dítě jsem neměla moc na výběr, jestli se anglicky budu nebo nebudu učit, ale rodiče měli jasno, že umět univerzální jazyk, je základem vzdělání, který mi otevřel mnoho dveří do světa. Do anglické družiny od The Villa, mě rodiče přihlásili, protože se jim líbila myšlenka toho, že budu trávit čas s rodilým mluvčím, který jinak než anglicky nemluví, což všechny děti nutilo zkoušet se dorozumět s naším učitelem. Další faktor, který se rodičům zalíbil, byla technika “škola hrou”, která mě jako dítě velice bavila, a ani jsem si neuvědomovala, že se učím anglicky.
  
  
  
  
• Jaké jazyky jsi se učila a od kolika let?
  Začala jsem anglickým jazykem, který jsem se začala učit od 5 let, a od 7 let jsem chodila do anglické družiny od The Villa. Francouzštinu jsem se začala učit v 6. třídě, tedy od 12 let v rámci povinné školní výuky, ale na soukromé lekce jsem začala chodit, když mi bylo 16 let. Hlavním důvodem pro soukromé lekce francouzštiny byla konverzace, kterou se ve škole student těžko naučí, když je ve třídě s 20 spolužáky.
  
  
  
  
• Můžeš popsat nějaké významné úspěchy a milníky na tvojí cestě studiem, na kterých se podílela jazyková škola?Bez hodin angličtiny a francouzštiny od The Villa bych rozhodně nebyla na pozici, kde jsem teď. Prvním milníkem je rozhodně přijetí na anglické gymnázium The English College in Prague, pro které jsem musela podstoupit pohovor s panem ředitelem z Británie, ale také písemné zkoušky z angličtiny. Tím, že jsem do nástupu na gymnázium chodila na českou základní školu, kde byla výuka angličtiny omezená, bez soukromých hodin angličtiny bych to nezvládla. Většina mých, v té době budoucích, spolužáků se hlásila z mezinárodních škol, kde měli výuku v angličtině od první třídy, takže “konkurence” byla velká. Angličtinu jsem měla natolik dobrou, že jsem se dostala do top skupiny na angličtinu, kde byly hlavně děti cizinců. Dalším úspěchem je získání B1 certifikátu z francouzštiny, která se skládá ze tří částí; mluvení, psaní, a poslech. Dokonce jsem dostala ocenění za nejlepšího francouzštináře v ročníku za první čtyři roky na ECP.
  Tento rok dokončuji mezinárodní maturitu (International Baccalaureate) a v současné době čekám na rozhodnutí amerických a kanadských univerzit o mém přijetí. Koncem března jsem se dostala na University of Toronto, a na University of Washington v Seattlu.

• Jaké aspekty výukových metod jazykové školy podle tebe nejvíce přispěly ke tvému úspěchu 
  Určitě soukromé hodiny s rodilými mluvčími. Soukromé lekce jsem měla od 1. do 7. třídy, při čemž jsem poslední dva roky měla intenzivnější hodiny angličtiny, kde jsem se soustředila na přijímací zkoušky na gymnázium. Tím, že byla většina mých anglických učitelů z ciziny, většinou jsem každý rok měla jiného, což mi umožnilo potkat se mnoha rodilými mluvčími, s různými přízvuky a učícími styly. Přestože je gramatika důležitým aspektem pro porozumění jazyku, myslím si, že být schopen plynule mluvit a rozumět ostatním je skoro více důležité, a pro to musí mít člověk sebevědomí a nesmí se stydět mluvit před učitelem, i když nemluvíte perfektně. Všichni učitelé měli trpělivost, když jsem nemohla přijít na nějaké slovíčko, snažili se mi pomoct. Když jsem byla menší, nejlépe jsem se učila nová slovíčka při hrách. Živě si pamatuji hru, kde nám učitelka napsala 10 slovíček na papírky; nejdříve jsme je museli druhým popsat pomocí vět, poté pouze třemi slovy, a nakonec pomocí pantomima. Tak jsem se naučila spoustu slovíček a frází a ani jsem to nevěděla.
  Když už jsem byla starší, a měla jsem na mysli konkrétní cíle, s učiteli jsem se dohodla na plánu, jak cíle dosáhnout, zaměřili jsme se na mé slabé stránky a zdokonalovaly jsme stánky silné. Všichni učitelé byli velice flexibilní, a když například cítili, že jsem unavená a hůře se soustředím, přešli jsme z porozumění textu na mluvení atd.
  
  
• Můžeš se vyjádřit zvlášť k angličtině a zvlášť ke francouzštině. Měli nějací konkrétní učitelé významný vliv na tvou zkušenost s učením? Pokud ano, jak?
  Nejdéle jsem strávila s ředitelkou The Villa Dášou, se kterou jsem měla individuální hodiny, a která mě připravovala na přijímačky na gymnázium. Pamatuji si na chvíle v hodinách, kdy mi Dáša vyprávěla o jejím životě v Austrálii, a já byla naprosto fascinovaná jejíma zážitkama, a také její pozitivní energií. Také nemohu zapomenout na mého úplně prvního učitele z anglické družiny, který se jmenoval Don. Pamatuji si, že na každou hodinu nosil pytlík bonbónů, asi jako úplatky, protože věřím, že jsme nebyli úplně klidné děti. Poprvé jsem s ním hrála hru “Go Fish”, nebo Double a jsou to momenty, na které nikdy nezapomenu. Pozitivita všech učitelů byla určitě jedním z hlavních faktorů toho, kolik jsem si toho z hodin angličtiny vzala, a že mě jazyk nikdy neomrzel.
  I přesto, že jsem s Gabčou měla francouzštinu pouze dva roky, přirostla mi k srdci. Naše hodiny se konaly online, ale i přes počítačovou bariéru mě dotáhla k certifikátu B1, který bych bez ní nezvládla. V hodinách jsme rozebírali, jak témata, která jsem potřebovala umět pro splnění zkoušky, tak hlubší témata, která nás obě zajímala. Jako 16 leté dívka, jsem velice cenila toho, že ke mně přistupovala jako k dospělému člověku. 

• Ty jsi s jazykovou školou The Villa také několikrát vycestovala za studiem do Anglie. Co ti přinesl pobyt v Anglii a na co máš nejcennější vzpomínky z pobytů v Ardingly?
  Poprvé jsem byla v Ardingly se sestrou, když mi bylo 8 let. Pamatuji si, když nás táta opouštěl, obě jsme strašně brečely, že tam nechceme zůstat. Táta byl připravený, že za námi za tři dny poletí nás vyzvednout. Ten stejný večer jsme na rodiče už neměli ani pomyšlení. Se sestrou jsme tam byli jediné Češky, takže jsme doopravdy neměli na vybranou, a museli jsme se snažit se dorozumět. Od rána do oběda jsme měli vyučovací hodiny, a po obědě jsme se museli přihlásit na jednu z širokého výběru aktivit. Ten rok jsem tam byla nejmladším dítětem, takže mě všichni ostatní děti opečovávali, a zapojovali mě do jejich aktivit, to mi rozhodně pomohlo s konverzací. O víkendu jsme měli BBQ, při kterém jsme všichni hráli frisbee, volejbal, a různé jiné sportovní aktivity. Tyto vzpomínky si držím blízko k srdci. Podruhé jsem do Ardingly jela, když mi bylo 12 let. Už jsem anglicky uměla o dost lépe, a bylo mnohem jednodušší se integrovat do kolektivu. V ten rok jsem udělala největší pokrok v angličtině. Být 2 týdny mezi cizinci mě tlačilo k tomu se nestydět mluvit s lidmi, kteří uměli anglicky často lépe než já.
  
  
  
  

• Podařilo se ti uplatnit jazykové dovednosti v reálných životních situacích nebo studijním životě? Pokud ano, jak to ovlivnilo tvůj osobní život?
  Posledních 6 let, jak už jsem zmiňovala, studuji na anglickém gymnáziu, kde je výuka výhradně v angličtině (kromě hodin češtiny). Bez solidního “půdy” bych se tak rapidně nezlepšovala v anglickém jazyce, když jsem byla v prvním ročníku. Tím, že jsem měla z The Villy rodilé mluvčí s různými přízvuky, když jsem první rok dostala na hodiny matematiky Skota, neměla jsem problém se adaptovat jeho přízvuku, který měl opravdu silný (Můj otec po třídních schůzkách s ním, vyšel se třídy a ptal se mě, co říkal, že mu nerozuměl ani slovo). Letos budu maturovat z angličtiny pro rodilé mluvčí, mám stejnou, a někdy i lepší, úroveň angličtiny jako rodilý mluvčí, nebo jako spolužáci, kteří celý život chodili do anglických škol. 
  Francouzština, a hlavně angličtina mě Tím, že jsem se od mladého věku dokázala sama dorozumět, nedělalo mi problém od útlého věku cestovat sama. Umět jazyk dodává člověku, nebo alespoň mě, velké sebevědomí.

• Když se ohlédneš zpět, jak bys shrnula celkový dopad jazykové školy na tvou cestu ke studiu jazyka a následný úspěch? 
  Jednoduše bych bez jazykové školy nebyla na cestě za mým snem; a to vystudovat medicínu v Kanadě či Spojených státech amerických. Konverzační hodiny mi dodaly sebevědomí při vyjadřování, jak spisovně, tak nespisovně, což mi dovolilo více mluvit a tím jsem si jazyky vryla do mozku. Je to celé jeden velký koloběh. Přijde mi neuvěřitelné, že budu maturovat z chemie, biologie, matematiky a ekonomie v angličtině. Musím se ale přiznat, že tím, že používám angličtinu skoro více než češtinu, mé vyjadřování v češtině se trošku zhoršilo, a někdy mi dělá problém tvořit ryze česká souvětí, bez použití anglicismů, ale za to co mi jazyky daly, si nemůžu stěžovat.
  
  

Za rozhovor děkujeme Julii, která s námi ušla kus "jazykové cesty". Julie úspěšně odmaturovala, složila IB zkoušky a odstartovala studium na UBC (The University of British Columbia) v Kanadě. My jí k jejím úspěchům s pokorou gratulujeme. 

• Anglická družina v letech 2011-2014, 1.-4. třída
• Soukromé lekce angličtiny v letech 2011-2017, 1.-7. třída, z toho poslední dva roky ve vyšší intenzitě jakožto příprava na přechod na English College
• Soukromé lekce francouzštiny v letech 2020-2022
• Zahraniční tábor v UK, Ardingly, 2013, 3. třída
• Zahraniční tábor v UK, Ardingly, 2017, 7. třída